V městečku Kleinfeld se najde mrtvé tělo, desetiletého místního chlapce. Dítě bylo někým zabito. Pár dnů na to, se oběsí Dan Brown, člen policejního sboru, který případ vyšetřoval. Tom Linnart, Brownův přítel a parťák je z případu za zvláštních okolností odvolán. Všechno ukazuje na Browna. Tom však tomu nevěří, svého přítele Dana znal. Na nepochopení a nezájem vedení se Tom stáhne, a začne případ řešit sám, po svém. Věří v Danovu nevinu a chce očistit tak jeho jméno.
Začíná zjišťovat, že v městečku se dějí zvláštní věci . Smrt chlapce i smrt jeho parťáka souvisí se zvláštními jevy. Někdo nebo něco nechává obrazové vzkazy v polích.
Počasí
bylo chladné a deštivé, do takového nečasu byste ani psa nevyhnali. Vítr ten
byl tak silný, že břízky po cestě k domu Joolie Jacobsové, se kývaly ze
strany na stranu, jako nafukovací panáčkové u benzínek. Vypadalo to, že za chvilku
se snad vylomí a popadají. Kolem poletovalo mezi listím, i pár menších sáčků a
papírků, z popelnice, která nápor větru neustála a ležela u okraje
silnice. Strážník Kleinfeldské policie se přes kalužemi zatopenou příjezdovou
cestu, dostal až k domu, opatrně prokličkoval bahnitou
cestou, kde na malé zahrádce, leželo v dešti opuštěné dětské kolo.
Strážník Kleinfeldské policie vešel na terasu a zaklepal na dveře.
Joollie ke dveřím nepospíchala, byla stále ještě naštvaná na Toma Linnarta. Stále jen sliboval, že si na sebe udělají čas, že někam spolu večer vyrazí. Vždy to zůstalo u slov. Aby však byla Jollie spravedlivá. Tak Tom poslední dobou čas ani náladu neměl. Vlastně nikdo z Kleinfeldu. Všichni tu řešili už skoro pátý týden úmrtí malého chlapce.
Tom jako poručík místní policie, právě vyšetřoval tento případ. Chlapce našli jednoho rána u místního fotbalového hřiště mrtvého. Desetiletý Jonas, byl někým zabit. Chlapec byl pobodán, ale ostrý nástroj, který hocha smrtelně zranil nalezen nebyl. Pitva prý ukázala, že se zřejmě nakonec nejedná o čepel nože, ale spíše nějaký dlouhý dráp.
Po pár dnech na to, našli oběšené tělo, Dana Browna. Tomova parťáka. Celé malé městečko si samozřejmě spřádalo svůj vlastní příběh a vidělo v Brownovi vraha. Brown však nebyl násilným člověkem. Nikdy nevykazoval známky nějaké agrese. Poslední dobou však Brown, neprocházel dobrým obdobím. Jeho žena podala návrh na rozvod. Špatně nesl. Jeho žena se odstěhovala zpět ke svým rodičům a ty bydlí asi pět hodin jízdy od Kleinfeldu. Začal pít, ale né tolik, aby udělal něco tak strašného, malému chlapci. Jonas Smith byl hoch místních farmářů, nepatřili zrovna k nějaké smetánce a ani v městečku nebyli příliš oblíbení. Otce už neměl, to byl pijan, který se upi, už ve čtyřiceti. Matka Jonase, bydlela v domě s rodiči jejího zesnulého manžela. Byla to zvláštní rodinka. Měli kozy, pár krav, pole a malý lesík. Žili dost samotářsky. Kluka, místní viděli často, se toulat po okolí, takže když se doma dva dny neukázal, nikdo se tomu příliš nedivil. Vždy se někde zase objevil. Říkalo se, že chlapec je mentálně zaostalý, bezduchý blázen. V místní základce mu učení nešlo, ale prý měl zvláštní nadání vidět věci, které nikdo jiný nevidí. Prý měl nějaké paranormální schopnosti. Jenže, kdo by tomu věřil. Všichni si v okolí mysleli, že jeho matka chce tak na sebe strhnout pozornost. O malém Jonasovi, už před lety psali články v místních novinách.
Klepání nedočkavě zesílilo na zvuku. Strážník netrpělivě postával za dveřmi. Obrovské dešťové kapky mu stékaly s čepice a máčely tak, celou klopu uniformy.
„Už jdu!" upozornila Joolie a natáhla se na kliku dveří. Ke svému překvapení uviděla místo svého přítele Toma, strážníka Hurdyho. Strážník Hurdy byl ve středním věku, byl to milý chlápek, vždy připravený pomoci druhým.
Hurdy uviděl na Joolie, překvapený výraz.
„Mohu dál, Joolie, ...? " A i tak bez vyzvání vešel do jejího malého dřevěného domu, který obývala sama s malým synem Tobim. Osmadvacetiletá, drobounká brunetka , byla už přes čtyři roky vdovou. Její muž zemřel v lese při kácení stromů, kdy ho jeden ze stromů zavalil. Joolie byla zrovna v jiném stavu. Její muž Simon se nedožil ani narození jejich prvorozeného syna. Mladá žena zůstala sama, všichni z města se jí tu snažili pomoci. Vypadala křehce, ale něco v ní bylo velmi silného. To mnoho mužů přitahovalo, ale vzápětí síla a odolnost, kterou ze sebe vyzařovala, je zase rychle odrazovala.
Strážník Hurdy vešel do domu.
„Neviděla si Toma, sháněl ho celý den kapitán Jackson? myslel, jsem jestli nebude u tebe, ... "
„ Není!" odsekla uraženě Joolie.
Joolie i Tom nechtěli, aby se to vědělo, že spolu něco mají. V malém městečku jako je Kleinfeld se však nic neutají. Tom za Joolie nikdy moc nechodil. Nikdy nebyl jako mlsný kocour, který chodí kolem. Za Joolie se snažilo chodit mnoho mužů, někteří to mysleli upřímně a někteří chtěli politovat a pofoukat bolístky. Na to Joolie nebyla stavěná, nikoho nelitovala, ani sebe, ani sebe se svým synkem Tobim. Tom jí nikdy nebalil, to jí i trochu štvalo, protože Tom je i přes všechnu svou složitou povahu sympaťák. Svedla je před pár měsíci k sobě snad jen náhoda. Nechtěli spolu být a ani to neplánovali, ale stalo se to.
„Kdyby se tu zastavil, kdyby se ti ozval, tak, .... " požádal Hurdy
„Jasný, tak vám to řeknu, ... " pokývala hlavou Joolie, ale ze srdce nesnášela donášení a nebo hlídání.
Mezi tím asi osmdesát kilometrů od Kleinfeldu seděl urostlý chlápek ve svém autě a rozbaloval si právě zakoupenou bagetu z večerky u benzínky. Hladově kousl do kuřecí bagety , opřel se spokojeně o sedadlo v autě. Déšť bubnoval rytmicky po kapotě starého stejšnu.
Odložil bagetu na palubní desku, a vzal do rukou telefon, který mu do ticha začal vyzvánět. Podíval na telefon s naprasklou rýhou na displeji. Neměl rád ty dotykové kraviny, tablety a mobily. Byl rád, když uměl s tímhle tlačítkovým malým křápem. Neměl rád novoty a přetechnizované udělátka.
„Joolie?" zamračil se, když viděl osm zmeškaných hovorů. Nechtěl jí však nic vysvětlovat, potřeboval z města vypadnout. Joolie mu byla blízká, ale nevěděl jak ten prazvláštní vztah pojmenovat. Něco ho k Joolie táhlo, ale oba potřebovali mezi sebou prostor. Byla to silná žena a lidé z města, hlavně muži jí obdivovali a místní ženy, ty kvokaly a záviděly, ale nebylo co. Neměla to lehké. Malý Tobi, byl ještě malý, aby chápal, co se kolem děje.
Nevěděl, co Joolie říct, když odjel, bez jakéhokoli slova a zmínky. Neozval se ani kapitánovi na jeho zprávy. Odvolali ho z případu, na kterém dělal už skoro pátý týden, potřeboval ho dořešit, aby mohl očistit Danovo jméno. Které se tak dostalo do spojitosti se záhadným úmrtím toho dítěte. Jeho parťák se určitě neoběsil jen tak a už vůbec nebyl vrah. Přemýšlel Tom.
Kousl si ještě jednou do bagety a šlápnul na plyn. Nevěděl vůbec, kam jede, jen měl nutkání celý den, z města vypadnout. Jeho cíle neměli určitý směr, spíše se řídili popudlivostí a naštvaností z okolností, které se v poslední době v Kleinfeldu udály.
0 komentářů:
Okomentovat